Léčba patologického hráčství

Léčba patologického hráčství probíhá ambulantní nebo ústavní formou ve specializovaných psychiatrických zdravotnických zařízeních nebo ambulancích klinických psychologů nebo ambulancích adiktologů.

Patologičtí hráči se pro léčbu rozhodují často jen v krajním případě; jsou to nejčastěji vážné hrozby věřitelů, zaměstnavatelů, že s hráčem rozváží pracovní poměr, či hrozba partnera, že se s hráčem rozvede, nepůjde-li se léčit.

K dalším důvodům patří bezdomovectví, nařízení ústavní nebo ambulantní léčby soudním rozhodnutím, léčba jiné nemoci nebo závislosti, tlak rodiny na závislé děti či dětí na závislé rodiče, apod.

Nízký počet léčených patologických hráčů je dán také jejich obavou ze stigmatizace a popírání problému.

K vyléčení rizikových a problémových hráčů často postačuje krátká intervence v ambulanci.

Vyléčení patologického hráčství je však vždy dlouhodobý proces, často vyžadující opakování léčby. Je nutno počítat s relapsy (návratu k hraní, či jednorázovou hráčskou epizodou v průběhu léčby nebo těsně po jejím úspěšném ukončení). Léčba má přibližně stejnou efektivitu a většinou není možné spolehlivě předpovědět, jaký bude její výsledek. Na výsledek léčby má vliv řada aspektů, například zda se hráč vrací do stejného prostředí, které předtím před léčbou opustil, zda začal úspěšně řešit sociální dopady, zda je schopen najít si zaměstnání, zda jej v abstinenci od hraní podpoří rodina či blízcí apod.

Fáze léčby

1. Inventura
Po základním zklidnění a zajištění nemožnosti hrát zjišťujeme objektivní i subjektivní životní situaci pacienta, včetně jeho dluhů a možnosti je splácet. Zjišťujeme jeho náhled na jeho poruchu a ochotu spolupracovat na léčbě. Vyjednáváme léčebný kontrakt s ním a jeho příbuznými, kteří jsou velmi důležitým faktorem v úspěšnosti léčby.

2. Informace
V této fázi zajišťujeme přísun a adekvátní zpracování informací, které pacient potřebuje pro svou změnu. Pomáháme mu ujasnit si rizikové situace s ohledem na hraní a učíme ho zvládat stavy bažení ("craving") a jiných krizí. Učíme jej uvolnění a zvládání takových psychických stavů, jako je stres či upadání do transových stavů vášně, zlosti či deprese.

3. Iniciativa
Pacient přijímá hraní jako svůj problém a v této fázi již sám propracovává techniky, kterého ho učíme tak, aby mu vyhovovaly a diskutuje s námi jejich použití v každodenním životě. Hlavním programem této fáze je tzv. prevence relapsu (návratu k hraní, či jednorázové hráčské epizody v průběhu léčby nebo těsně po jejím úspěšném ukončení), která je zaměřena na zvýšení sebekontroly v této oblasti do té míry, že nebude docházet k recidivě. Učíme pacienta řešit efektivně problémy a pracovat na zkvalitnění jeho myšlení a jeho obratu k myšlení pozitivnímu. Důležitý je nácvik sociálních dovedností, ve kterých má pacient obvykle některé typické deficity (komunikace, asertivita, zvládání krizí v partnerském vztahu) z minulosti nebo které nově potřebuje (nácvik odmítání nabídek k hraní, zvládání výčitek druhých na jeho chování v minulosti apod.).

4. Idea
Pacient se snaží o zkvalitnění svého životního stylu a buduje svou novou identitu. Zabývá se možnostmi ovlivnění svého dalšího osudu, případně jeho kvalitního naplnění. Pracuje na sebepojetí v rámci rozvoje své profesionální dráhy a svých zájmů. Učí se vytvářet a udržovat intimitu v partnerském vztahu, které spolu s důvěrou obvykle při patologickém hráčství bere za své.

Základní součástí léčby

Celková léčba obsahuje čtyři základní části, z nichž žádná nemůže při efektivní léčbě chybět:

1. Přerušení hraní
Někdy stačí omezení dostupnosti sázkové hry (omezení hospitalizací, dočasné přestěhování pacienta na místo bez sázkových her, omezení finančních zdrojů), je však vždy lepší, můžeme-li začít s tímto omezením za plného souhlasu pacienta. Při přerušení hraní je důležitá psychoterapie, případně farmakoterapie.

2. Změna při zacházení se svými financemi
Je třeba otevřeně informovat zúčastněné o pacientově finanční situaci a naplánovat si rozpočet. Je dobré, může-li patologický hráč předat správu nad svými financemi někomu, kdo se o ně postará a kdo po zkontaktování věřitelů pomůže vypracovat plán splácení dluhů.

3. Prevence relapsu
Nejdůležitějšími strategiemi zvládat bažení ("craving") je zpočátku zajistit nedostupnost sázkové hry, včetně známých spouštěčů (reklama na sázkové hry) a zvládat negativní duševní stavy a silné emoce. Dlouhodobější strategie se opírá o programové vědomé lpění na pocitu zlepšování a zvýrazňování negativních průvodních jevů hraní. V bezpečném terapeutickém rámci stav bažení vyvoláváme s přerušováním podmíněného reflexu tím, že přerušujeme automatismy s tímto stavem spojené. Jednoznačně přínosnou strategií je úsilí dodržovat denní režim tak, aby docházelo co nejméně ke stavům nečekané únavy a vyčerpání, nebo naopak nečekaného přílivu energie (nepít alkohol v místech se sázkovou hrou, totéž platí o pití kávy, kouření cigaret), ve kterých by nejspíše pacient stav nového bažení nezvládl.

4. Úprava svého životního stylu
Opírá se o vědomí obrovské síly automatismů, které by měl pacient postupně budovat, a které by měly být co možná nejméně slučitelné s hraním. Snažíme se dodat životu pacienta nové smysluplnosti, která jedince naplňuje.

Terapeutické poučky proti relapsu

V klinické praxi se při léčbě a psychoterapii patologických hráčů používá řada jednoduchých terapeutických pouček, které oponují bludům patologických hráčů:

• jsou výhry, které jsou životními prohrami;
• naučte se bavit jen do výše svých příjmů;
• i malé množství alkoholu spolehlivě rozpustí dobrou vůli nehrát;
• už jsem si své odehrál;
• prohrané peníze jsou navždy pryč;
• automat není bankomat;
• člověk může vyhrát, ale nemůže vyhrávat;
• zůstaňte lidmi;